Příběh téměř postmoderní, jehož hrdinové kráčí dvacátým stoletím, aby na vlastní kůži pociťovali, že vlastně kráčí odnikud nikam. V chronologickém řazení diktatur je cosi depresivně varovného, bez začátku a konce, je v něm cosi neuzavřeného a stále číhajícího, co zůstává i v současné době někde hluboko v našem společném podvědomí. Je to román věnovaný těžce zkoušenému kraji. Otevřeně vysvětluje, čím je historická zkušenost pro zemi a vůbec pro člověka jako takového.
Stalo se zvykem dělat za minulostí tlustou čáru. Je to již oblíbený zvyk českého národa. Hrdinství se potře, zrada se přehlédne – udělá se tlustá čára a jako tabula rasa a „všichni jsme si rovni“ začneme znova. Otázka charakteru a cti přestává trápit.S tím ovšem autorka zásadně nesouhlasí, a proto předkládá čtenářům svoji novou knihu, která by měla přinést poznání i pomoc utvořit si vlastní názor na lidský charakter a morálku. Chce, aby její čtenáři měli jen ten názor, který by je vedl odněkud někam.
Kniha sleduje rodinné osudy Marie a Františka od války až po současnost. Zachycuje jejich vývoj od bezstarostného mládí až po trpkými zkušenostmi naplněný konec života.Fiktivní příběh české rodiny na pozadí skutečných událostí se odvíjí od roku 1942 do současnosti. Je vlastně jakousi sondou do české povahy.
Knížka vychází k výročí událostí roku 1989 s přáním, aby se nejen příštích dvacet let politická kola netočila tím nesprávným směrem.